14.5. Přecpaná Krupka

 Tak přece jen jsem se na tu Krupku konečně dostal. Původně se sem mělo jet už před týdnem místo Špičáku, ale až teď nezměnili na poslední chváli předpověď. Teda vlastně změnili a samozřejmě k horšímu (čehož si spouuusta pilotů nevšimla), ale na jinej terén se stejnak jet už nedalo a my jsme chtěli za každou cenu polítat.
 Našeho last minute se nakonec zúčastnil Miky s Jirkou, Standa a i přes předmaturitní spěch potvrdila Anička.


Miky naplánoval cestu a přidal raději půlhodinku k dobru, což jak mi bylo jasný nestačilo, takže vyjíždíme až na start, kde je aut víc než na Koze v hlavní sezóně, zanecháváme podpis na autoskle bezbranného padáčkáře a vyrážíme neznámou cestou na start, kdy nám navigaci dělá Miky se slovy "no já už jsem tady kdysi byl a málem jsem to trefil".

 Na startu lidí jak much kolem hovna a všichni čekaj na ten správný moment. Potkáváme zde i Míšu, která
měla nejprve jet s námi z Prahy a vypráví nám, jak cestovala z domu a někde jí nabral Bečvik s Ondráškem (později u piva zjišťujeme, že to "někde" bylo v Praze). Jak to již bývá, všichni čekaj na startu s tím, že mají svou teorii o tom, kdy to přijde, a jakmile se někdo chytá, tak právě to byl onen moment kvůli kterému přijeli. Stručněji řečeno, piloti startují v pohodě, dokud někdo nechytí stoupák, ale jakmile se to stane, tak všichni lezou před všechny a je problém odstartovat. Tenhle moment opět chyběl mně a Mikymu k tomu, abychom si dali konečně společný let. Miky jako správný mazák čeká, až nikde nikdo nebude a ukazuje ostatním, že ví kde a kdy to nosí, (ti co do toho skočili po něm, pak už zase kopali chvilku hlínu) , vejtah má hned před startem a mizí z dohledu. Zatímco já se snažím rychle naskočit za ním, rozkládají se všude kolem mě padáky letců. Najednou jde předemnou asi šest pilotů, interval je překvapivě pryč a když já do toho skočím, Miky má už základnu.

 Každopádně po startu hned vpravo, tak zněl plán. Nečekaně se ho držím a bidlo by tu bylo, základna je v cuku-letu a snažím se natáhnout půl strany trojúhelníku. Bohužel počasí není tak ideální, jako v předvečer na netu, kdy jsme si plánovali faie od 30 km (já přihodil i návrh stovkového kdyby náhodou). Situace vyhodnocena tak, že bude lepší něco ještě menšího, takže jsem to přizpůsobil možnostem. Bohužel jsem se nechal strhnout skupinou neznabohů, co to poslali po hřebení po větru do stínu. Po hodině se mi podařilo dostat opět ke startu, ale jelikož téměř všichni seděli už dole, podhůři na natažení vrcholu bylo dost zatažený a Mikyho jsem viděl na nadějnym přeletu, rozhodl jsem se jako správný kapitán dnešního vejletu přistát nahoře a svést auto.

 Každopádně z toho byl na ten den vcelku slušný let - ohodnocen jako 14,43 km plochej (xcontest).

Miky číňan

 Mikymu se podobný let podařilo prodloužit ještě o dalších deset kiláčků a zapsal si plochej o 24,62 km (xcontest).

  Standa ten den totálně uletěl a bohužel se proti větru zpět neprosadil. Byl z toho volnej přelet něco k 9 km a krásná procházka s poznáváním krajiny (xcontest). Anička se bohužel nechytila a tak udělala chrousta supům čekajícím na startu.

Ten den bylo zapsáno 43 letů z Krupky a Pod Kaštanama měli asi pořádnou výtoč.

Ikdyž přímo přeletové počasí to nebylo, tak já jsem spokojen. Na Krupce jsem byl poprvé a vážně se mi to zalíbilo. Takže při JV není na co čekat !

Fotky a videa o tomuto osudovému dni hledej opět na Picase.

Jirka